Základní doporučení
Zde jsou základní kroky, které je potřeba realizovat při přípravě vzdělávací strategie.
1. Stanovte si hodnoty a předpoklady
Vzdělávací strategie vychází z hodnot svobodných demokratických škol, které zahrnují bezpečný prostor, autonomii, vzájemný respekt a svobodu s odpovědností. Dalšími východisky jsou moderní poznatky z neurobiologie a evoluční psychologie, které ukazují, že podmínkou pro efektivní učení a seberozvoj je sebeřízení. Jedním ze základních poznatků je, že když je dítě v bezpečném a inspirativním prostředí, samo přirozeně vyhledává podněty pro realizaci svých individuálních vývojových úkolů.
Základním předpokladem svobodného demokratického vzdělávání je jistota, že každý člověk je od svého narození vnitřně naprogramován k funkčnímu seberozvoji, součástí kterého je vědomí si vlastních potřeb a schopnost vyjadřovat je. Že má přirozenou potřebu objevovat, a učit se, že je schopen sebeřízení a veškeré aktivity, které dělá, jsou bez výjimky součástí jeho seberozvoje. Škola má jasnou vizi, jejíž součástí je sebeřízené vzdělávání.
2. Vytvořte si a realizujte strategii pro dosahování cílů
Strategií pro dosahování cílů v oblasti vzdělávání ve SDŠ je jistota, že dítě je plně kompetentní a schopné plného sebeřízení v sebevzdělávání. Ta také mj. umožňuje vytváření respektujícího a bezpečného prostředí, ve kterém člověk může objevovat a rozvíjet se tak, jak si sám zvolí a vybere.
Součástí dosahování cílů je spoluodpovědnost za existenci a spoluvytváření komunity, ve které se člověk nachází. V momentě, kdy jsou lidé vědomě její součástí, se pak škola stává inspirativním a bezpečným prostředím, kde se vnitřní zrání jednotlivců může potkat s vnějšími podněty, aniž by přitom museli odevzdat odpovědnost za sebe a za své učení. Tu doprovází již zmíněná plná dobrovolnost ohledně toho, jakým směrem a rychlostí se bude sebevzdělávání dítěte ubírat. Zodpovědný člen komunity jedná a svá rozhodnutí činí s ohledem na to, že jeho činy mohou ovlivnit další členy. Když se tedy někdo přihlásí k nabídce či akci, které se nakonec nemůže zúčastnit, je jeho povinností o tom včas informovat všechny, kterých se to týká a např. se jim jeho absencí změní plány. Povinností také může být například společný úklid, jehož nutnost zúčastnit se jej závisí na rozhodnutí školního shromáždění, na kterém má každý člen komunity možnost vyjádřit se a hlasovat o schválení či zrušení pravidel.
Škola může mít nabídku aktivit, a to formou předmětů a časového rozvrhu. Nabídka respektuje individuální potřeby dětí, které si z nabídky vybrat nemusí a mohou ve svém vlastním prostoru neomezeně realizovat vlastní aktivity. Zaměstnanci i žáci a studenti mohou ostatním členům komunity školy nabízet vlastní nabídku aktivit. Součástí sebeřízeného vzdělávání může být i nabídka ve formě tradičních metod vzdělávání, ale vždy je plně zachována dobrovolnost.
Neopomenutelnou součástí vzdělávací strategie je především u menších dětí svobodná hra a vytváření podmínek, ve kterých se může odehrávat.
Na úrovni vzdělávacích strategií se často diskutuje otázka volného používání informačních technologií. Lidé by obecně měli mít možnost používat pro sebeřízené učení prostředky kultury, ve které žijí. Školy zároveň obvykle přirozeně přenášejí do svých pravidel i omezení používání technologií, která jsou daná zákonem a například nastavují blokování nevhodných internetových stránek. Tato opatření ale nejsou nikdy zcela účinná a základní prevencí je bezpečné prostředí, které umožňuje otevřeně řešit a sdílet obavy a dotazy, které ve spojení s technologiemi a jejich užíváním vyvstávají. Sdílení je klíčové jak v užších kruzích, tak napříč celou komunitou a zejména s rodiči.
3. Rozdělte si role a kompetence, ujasněte si dílčí cíle
Každý člen komunity bez výjimky je sám zodpovědný za své sebevzdělávání. Zaměstnanec vytváří podmínky pro sebeřízené učení tím, že s ostatními členy komunity sdílí své nadšení pro určitou oblast nebo předmět, který chce předat někomu dalšímu. Toto nadšení sdílí s vědomím, že jde o jeho osobní zápal do něčeho, co někoho jiného nemusí zcela zajímat.
Pro udržení volného plynutí sebeřízeného vzdělávání je potřeba zbavit se přesvědčení, že bychom měli někoho něco naučit. Když někoho něco učím, učím ho proto, že chci, a neberu si osobně a nebráním mu ve chvíli, kdy z jeho strany zájem naučit se, co nabízím, není. Každý člověk je v oblasti sebeřízení plně kompetentní už od narození. Ideální prostředí, kde svůj potenciál lidé mohou svobodně rozvíjet, vypadá tak, že si v něm může vybírat z nabídky, která vzniká od zaměstnanců, jiných žáků a studentů proto, že oni sami mají pro jimi nabízenou činnost zápal a těší se z toho, že jejich know-how mohou předávat dále.
Možnost vybrat si z existující nabídky je jednou ze tří variant, které princip svobodného demokratického vzdělávání skýtá. Druhou možností je prostor pro to nevybrat si nic. Třetí, mnohdy nejzábavnější a nejnáročnější variantou, je vytvořit si nabídku vlastní. Na třetí možnost přirozeně navazuje možnost první, proto není třeba nabídku vytvářet uměle.
Role rodiče je v oblasti vzdělávání dítěte klíčová. Svým přístupem a výchovou rodič rozhoduje zejména u malého dítěte, zdali bude mít možnost se sebeřídit či nikoliv. Role zaměstnance a vliv školy na seberozvoj dítěte má smysl až ve chvíli, kdy dítě přichází z rodiny, která jeho sebeřízení minimálně nebrání a dítě tak nemusí zmateně pendlovat mezi dvěma různými světy, z nichž v jednom je nuceno odpovědnost za sebe odevzdávat a druhé od něj vyžaduje, aby ji drželo ve svých vlastních rukách.
4. Nastavte si jasná pravidla a postupy
Děti i zaměstnanci nabízí aktivity, na které je obvykle možné se zapsat, jinde se nabídky realizují bez zapisování např. ve formě rozvrhu. Další aktivity vznikají spontánně během dne.
Každý má možnost vybrat si z nabídky ostatních a nebo se jí nezúčastnit a věnovat se vlastním aktivitám.
Vzdělávání se bezprostředně týká i společná tvorba pravidel. Správnému procesu vnitřně motivovaného učení pomáhá také stavění hranic a mantinelů, o které se lze opřít.
5. Komunikujte
Vzhledem ke spontánnímu charakteru některých vzdělávacích aktivit může být především u početnějších školních komunit problém, aby se informace o dané nabídce dostaly ke všem potenciálním zájemcům. Obecně je to v odpovědnosti garanta dané aktivity, jak a kdy o ní bude informovat.
6. Mějte dostatečné zdroje
Základní zdroj pro realizaci vzdělávací strategie školy jsou zaměstnanci, kteří jsou v souladu s vizí školy. V některých školách se osvědčilo mít dobrovolníky, kterými mohou být i rodiče. Některé školy rodiče i zaměstnávají.
Další zajímavou možností jak obohatit inspirativní prostředí školy je využití jednorázových workshopů od externích odborníků. Tento typ aktivit může probíhat i formou výletů a exkurzí do prostředí daného odborníka.